Neplatnost smluv – úvěruschopnost

Pod pojmem úvěruschopnost se skrývá možnost získat úvěr či jinou možnost financování. Z pohledu věřitele znamená vyšší míra úvěruschopnosti žadatele nižší riziko nesplacení a dalšího vymáhání pohledávky.

Setkávám se často s dotazy klientů, jak se mohou vyhnout splácení celého úvěru včetně extrémně vysokého příslušenství jako jsou poplatky a úroky. Mnohé společnosti nabízí půjčky/úvěry s úrokovou sazbou překračující i 40% ročně či extrémně vysokým RPSN (roční procentní sazba nákladů) apod. Takovéto půjčky a úvěry se jeví už na první pohled neplatné pro rozpor s dobrými mravy (dle ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku), a to právě z důvodu nepřiměřeně vysokého příslušenství (úroky a poplatky). Těmto společnostem musí být od počátku jasné, že spotřebitel nebude schopen hradit své závazky, v čemž lze spatřovat nepoctivý záměr a soudy k tomuto přihlíží v případě vzniklého sporu.

Ochraně spotřebitele se však věnuje také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na judikaturu vyšších soudů ČR či Evropského soudního dvora jsou pak smlouvy o úvěru z předešlého odstavce neplatné také z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinností věřitelů je zkoumat, zda bude dlužník schopen svůj závazek splácet. Tato neplatnost je absolutní, tzn. že působí přímo ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), bez ohledu na to, zda se této neplatnosti někdo dovolal. Posouzení splácet závisí na disponibilním příjmu spotřebitele, to znamená příjmu po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Společnosti pak v drtivé většině případů nejsou schopny doložit, jak ověřovaly úvěruschopnost dlužníka, kdy nejvíce problematické bývá právě posouzení výdajů (náklady na bydlení, energie, další půjčky atd.).

V případě neplatnosti těchto smluv se však spotřebitel nezbavuje zcela své povinnosti uhradit poskytnuté finanční prostředky. Spotřebitel v takovém případě bude povinen doplatit toliko bezdůvodné obohacení, tzn. částku odpovídající rozdílu mezi tím, co mu společnost půjčila, a toho, co již uhradil. Na ostatní jako poplatky, úroky a pokuty by již neměla nárok.

Pokud se vymáhání takové pohledávky ještě nedostalo k soudnímu vymáhání, je možné se obrátit na Finančního arbitra, který může o neplatnosti takovéto smlouvy rozhodnout. Finanční arbitr je mimosoudní orgán k řešení sporů, který bezplatně rozhoduje spory mezi spotřebiteli a finančními institucemi.