Koncetrace řízení

Dnes se nebudu věnovat poměru sledované látky k celkovému množství roztoku nebo soustředění pozornosti. Naopak se zaměřím na koncentraci v procesním právu, tedy nutnosti provést určité procesní úkony v daném časovém úseku, jak uvádí občanský soudní řád (OSŘ).

Koncentrace řízení je jednou ze základních zásad civilního řízení sporného. Jde o časový úsek daný zákonem, do kterého mohou účastníci řízení uvádět rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání. K později uvedeným důkazům a skutečnostem až na výjimky soud nepřihlíží.

Existují 3 okamžiky koncentrace a to:Skončení přípravného řízení – dle ust. § 114c OSŘ

• Skončení přípravného řízení – dle ust. § 114c OSŘ
• Skončení prvního jednání – dle ust. § 118b OSŘ
• Vyhlášení rozsudku soudem I. stupně – dle ust. §119a OSŘ

Začnu tedy koncentrací k okamžiku skončení přípravného řízení. Jedná se o nejméně častý případ z praxe, neboť soudci ve většině případů přípravné řízení ani nenařizují. Účastníci řízení musí být řádně a včas předvoláni a současně poučeni o nastoupení účinků koncentrace řízení, avšak v rámci přípravného jednání soudce nemůže provádět dokazování. Zde nastává problém, neboť účastnící předloží důkazy, které například nebudou dostatečné a soud tak později dospěje k názoru, že bude potřeba dalších důkazů. Ty však nemohou být účastníky označeny z důvodu koncentrace.

Naopak poučení podle ust. § 118b OSŘ jde ruku v ruce s poučením dle ust. §119a OSŘ. Tato poučení uslyšíte při každém sporném civilním řízení. Před skončením prvního jednání soudce poučí účastníky, nechť uvedou veškeré skutečnosti a důkazy rozhodné pro předmětný spor, neboť k později navrženým a předloženým důkazům se nebude přihlížet. Soudce však může poskytnout lhůtu k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Jedná se o tzv. lhůtu soudcovskou, neboť zákonem není stanovena délka této lhůty, ta je čistě na uvážení konkrétního soudce.

Posledním okamžik pro koncentraci nastává před skončením jednání. Soudce je povinen účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za určitých podmínek (ust. § 205a OSŘ). Tedy konečným okamžikem pro tvrzení rozhodných skutečností a označování důkazů (včetně výjimek) je právě okamžik vyhlášení meritorního soudního rozhodnutí.

Jak je zmíněno výše, existují i určité výjimky z koncentrace. Jsou to následující situace:

• Skutečnosti popřípadě důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků.
• Skutečnosti popřípadě důkazy, které nastaly po přípravném nebo prvním jednání.
• Skutečnosti popřípadě důkazy, které nemohl účastník bez své viny včas uvést.
• Nové poučení o důvodech hrozícího neúspěchu ve sporu dle §118 odst.1-3 o.s.ř.

Zásada koncentrace řízení je v civilním procesu poměrně často diskutována. Já osobně se kloním k jejím zastáncům, neboť slouží především k urychlení soudních řízení a zjednodušení situace pro účastníky řízení, kteří tak nemusí donekonečna reagovat na důkazy protistran. Rychlé a transparentní soudní řízení je jistě přáním každého slušného občana naší země.